Antikvariát

Do toho krámu původně vůbec nechtěl jít. Ale potemnělá obloha avizovala rychle se blížící letní bouřku a měl dost času. Tak proč ne. Knihy měl docela rád, nejen kvůli jejich původnímu a stále přetrvávajícímu účelu, ale i jako předmět, věc vázanou v plátně nebo kůži.

A staré, antikvární obnošené výtisky někdy skrývaly úplné poklady. Třeba věnování, napsané úhledným, ale trochu třaslavým písmem bůhví kdy dávno. Nebo lístek z tramvaje, proštípnutý kleštičkami průvodčího.  Dalo se z něj vyčíst kdy, čím a kam cestující jel. Někdy si zkoušel představit toho, kdo napsal věnování, nebo přemýšlel o neznámém cestujícím. Ale popravdě řečeno, neměl velkou fantazii a konec konců ani času nazbyt.

Spletl si vchod a východ, dvoje prosklené dveře od sebe oddělovalo pár metrů zdiva. Když nakonec správně vešel dveřmi s nápisem VCHOD, sešel po několika schodech do původně sklepního prostoru. Byla to velká a rozlehlá místnost bez oken, rozdělená mnoha příčkami a regály, plnými knih.

U pokladny nikdo nebyl. Vlastně kromě starce s dlouhými šedinami v zeleném hubertusu, který stál u regálu Cestopisů vlevo od schodů, neviděl vůbec nikoho. Na malý okamžik se jejich pohledy střetly, ale starý pán vypadal poněkud nepřítomně.

Co je to za blázna v hubertusu, venku je vedro k zalknutí. Ale kdo ví, jak budu na starý kolena blbnout já.

Zastavil se u České beletrie a očima přejížděl hřbety knih od horní řady dolů. Občas některou vytáhl z řady, prolistoval, přečetl pár řádků a vrátil ji na původní místo. Některá jména autorů i názvy knih znal, ale právě tady si uvědomil, že by měl víc číst.

Zvenku zaslechl dunění hromu, a i když byl zvuk tlumen silnou zdí, bylo jasné, že bouřka je právě tady. Nevadilo to, byl v suchu a bezpečí, navíc v dobré společnosti autorů, přítomných prostřednictvím Literatury.

Postupně se dostal k policím se Světovou beletrií, Sci-fi literaturou, Humorem a satirou.  Pak se podíval na hodinky a zjistil, že čas rychle uběhl a musí už jít. Hřmít už dávno přestalo. Nevěděl, jestli ještě prší, ale bylo to jedno, měl deštník.

Vyšel ke dveřím. U Detektivek asi špatně odbočil, místo u schodů k východu se ocitl mezi Literaturou pro mládež. Podle tří černých pruhů poznal edici Knihy odvahy a dobrodružství. V dětství jich hodně přečetl. Možná by si některou mohl vybrat, jenže teď už vážně musí vypadnout.

Šel zpátky kolem Agáty Christie a dalších mistrů Napětí, ale zase to nebyl správný směr k východu. Obklopily ho Slovníky a učebnice cizích jazyků. Jeho pozornost upoutal mírně z řady povystrčený Portugalsko-český slovník. Je to vzácnost, ale až příště.

Další pokus odejít zase nevyšel. Romány pro ženy prošel bez zastavení, ale dostal se jen ke Kutilství. Už ho to otravovalo, ale to je ten jeho smysl pro orientaci… Mezi regály s Historií se mu na okamžik zdálo, že se za ním mihl nějaký stín. Ohlédl se, ale nikdo tam nebyl.

Musím se soustředit a nebloumat tu pořád dokola. Přece ty zatracený schody nahoru nezmizely.

Další špatný pokus. Komiksy, Fotografie.

Tak znova. Společenské vědy mu zastoupily cestu.  Začínal být mírně nervózní, připadal si jako v béčkovém filmu.

Hergot, někde tu musí bejt ten dědek v hubertusu. Možná bych na něj moh zavolat. Jo, a co asi? Haló pane v zimníku, já jsem se ztratil!

Za několik minut už vůbec nevěděl, kde už byl a kudy se tam dostal. Slabou naději poskytla Válečná literatura, ale brzy se ukázalo, že končí u Kuchařek.

Vůbec si nepamatoval, jak dlouho tam je. Navíc se mu zdálo, že regály s knihami si vyměňují místa. Věděl naprosto jistě, že Technická literatura byla hned napravo od Přírodních věd. Teď tam našel Zdravý životní styl.

Klid. Klid, pletu si odjakživa pravou a levou stranu. Musím zpátky.

Pak už jen zmateně pobíhal mezi policemi a bylo mu vážně úzko.

A najednou uviděl starého knihomola, který se doposud nehnul od Cestopisů. Dokořán otevřenými dveřmi nad schodištěm sem vnikalo sluneční světlo. Vyšel ven a pocítil obrovskou úlevu.

Po mokrém chodníku chodili lidé, po nábřeží projela tramvaj. Všechno je NORMÁLNÍ.

Byl už úplně klidný, ale z hlavy mu to pořád nešlo … Nebylo to nějaké varování pomocí symbolů? Bouřka, temno, bezvýchodnost? Ten podivín, který vypadal jako vymyšlený? Byl tam vůbec?

Byl nebyl, je to pryč. Stejně nikdy nepochopim, jak sem moh úplně střízlivej tak zmatkovat.

Pár metrů před sebou uviděl kopřivově zbarvený kabát, nad kterým v rytmu rychlých kroků vlály šedé vlasy. Zrychlil a předešel ho.

Stařík už neměl nepřítomný výraz. Něčemu se hlasitě smál.