Nefantazíruj!

říkávala moje babička, když jsem ji seznamovala se svými vizemi. Měla totiž za to, že přílišná fantazie dětem škodí…

O nezadržitelnosti technických vymožeností není sporu. Někdy si tak přemýšlím, co by moje babička říkala na mobilní telefon, počítač, internet, inteligentní semafory, digitální fotoaparát a tak vůbec. No divila by se. A což teprve takový Komenský, ten by z toho mohl mít rovnou psotník.

Teď si ale představuji něco docela jiného, nehmotného. Nějaký český film ze sedmdesátých let minulého století. Je jedno který, vůbec nemusí být konkrétní. A nejde o uměleckou hodnotu, nezřídka zpitvořenou angažovaným přístupem k výchově člověka v socialistické společnosti. Konec konců, není nutné dívat se dlouho, stačí přibližně deset, patnáct minut. V těch filmech totiž všichni a všude kouří. Samozřejmě pouze dospělí, aby nedošlo k omylu.

Scéna z výrobní porady Národního podniku XY.  V místnosti je poněkud šero, chuchvalce dýmu se vznášejí nad hlavami diskutujících. Vchází muž středních let, podle výrazu obličeje značně rozrušený:

„Soudruzi, víte o tom, že se uvažuje o úplném zákazu kouření ve VŠECH hospodách a restauracích?!“

 Vážně bych chtěla vidět vytřeštěné oči soudruhů…